Vztahy mohou někdy vypadat jako chůze po zídce. Nemyslím nudnou, metr širokou betonovou zídku v satelitu, na kterou by si klidně sedl i strejda s pivem, cigárem a novinami. Myslím křivou, kluzkou zídku, kterou postavil zedník s kocovinou a věčně remcající ženou. Na první pohled vypadá jako adrenalinová sportovní výzva… Co může být víc vzrušující než představa, že můžete každou chvíli spadnout a něco si zlomit, žejo? 🙂
Obsah
Duo
Na té zídce nejste sami. Někdo vás drží za ruku, někdy podpírá, někdy se nechá podepřít, a někdy se tváří, že tam snad vůbec nechce být. Oba zároveň balancujete a snažíte se nepřepadnout.
Nikdy to není TAK jednoduché. Zídka je často úzká, že se ani nenadechnete, abyste náhodou nevyvedli toho druhého z rovnováhy. A když si někdo vezme otřesný boty?
Obuv
Jdeš bos, protože to zní romanticky a cool? Au, dop*…! První ostrý kámen a lížete si krvavé rány. Když si vezmete baleríny, je to asi tak stejně chytrý tah jako pokoušet se plavat s koulí na noze. Pohorky jsou sice jistota, ale není to nuda?
Na životě ohrožující mohou být podpatky.
Gravitace
I bez nich to začne komplikovat sám život. Jeden z vás zavrávorá. Možná uklouzne nebo přebral, možná mu prostě dojdou síly. Co teď?
Můžete se držet, jak chcete, ale občas se stane, že jeden musí padnout, aby ten druhý zůstal nahoře. Jo, zní to drsně, ale tak to někdy je. Nejste zlí nebo nešikovní, ale… zídka je úzká, život tvrdý a gravitace nemilosrdná. S trochou štěstí se vyškrábete zpět na startovní pozici.
(Ne)chtěný pád
Pak jsou i případy, kdy vás ten druhý prostě strčí dolů. Možná to ani neudělal naschvál. Možná se jen snažil zachránit sebe. Anebo se mu zdá, že ho na té zídce samotného čeká něco lepšího. Nechává vás padnout a jde to zjistit. A vy letíte dolů a doufáte, že tam není hromada šutrů. Většinou je.
Krása
Ale někdy se na té zídce stane něco krásného. I když vám kloužou podrážky, i když už ani nevidíte, kam vlastně jdete, ten druhý vás podrží. Nebo vám ukáže výhled, kterého jste si předtím nevšimli, protože jste si zrovna snažili nazout vyzutou balerínu nebo zavázat věčně rozvázanou tkaničku. A vy si řeknete: Jo, tohle za to stojí.
Cesta
Občas musíte změnit boty, občas posílit svaly na nohou, někdy se vás na zídce objeví víc, třeba i děti nebo zvířata, která ráda podraží (samozřejmě nechtěně) nohy, někdy toho druhého nemáte šanci pochopit, protože mluví jiným jazykem, a někdy si musíte připravit lékárničku a projít kurzem první, často i poslední pomoci.
A ano, někdy musíte spadnout, nebo dokonce nechat spadnout někoho jiného, aby měl aspoň někdo šanci přežít.
Balanc
Všechno nezní fér, ale když už jste na té zídce, stojí za to bojovat, držet balanc a doufat, že tam nahoře zůstanete o něco déle… dokud vám to za to stojí 🙂 Protože jednou cesta po té zídce skončí. Ať už rychlým pádem nebo nekonečně dlouhým a únavným poklesem 🙂
